Trenér Jiskry Čížek po dramatickém boji o přebor: Hráči byli odměněni. Tohle se podaří jednou za život

Běžela šestasedmdesátá minuta, když v rozhodujícím utkání sezony na domácí půdě prohrávali 2:1. Fotbalisté Jiskry Hořice, kteří v duelu s Rychnovem nad Kněžnou potřebovali k setrvání v soutěži zvítězit, byli v tu chvíli ve velmi složité situaci. Svěřenci trenéra Lukáše Čížka však nesložili zbraně, i s dávkou štěstí si po brankách v 87. a 89. minutě vzali vedení zpět a nakonec zvítězili 3:2. Trenér Jiskry Hořice v rozhovoru nejen o dramatickém závěru sezony, který nakonec znamenal záchranu nejvyšší krajské soutěže i pro příští soutěžní ročník.

Zažil jste během vaší kariéry něco podobného?
Osobně jako hráč nebo trenér určitě ne. Určitě by se dalo dohledat několik zápasů od nejvyšší až po nižší úrovně, kdy se něco podobného podařilo, třeba i v nastaveném čase. Ale aby se toto povedlo v posledním kole, v boji o záchranu nebo titul, to nepamatuji. To pak jsou opravdové stavy euforie.

Hořice hrály v posledním utkání sezony doslova o všechno. Jak těžké utkání to bylo?
Pro nás vlastně bylo těžkých už posledních pět zápasů. Na začátku tohoto období jsme byli opravdu v nepříjemné situaci a už tam jsme hráli o vše. Především dohrávka v Kostelci nad Orlicí a utkání s Dobrušku nás dostala z toho nejhoršího. Ale před posledním kolem jsme opět spadli do nepříjemné situace. V posledním kole hrát o záchranu a vědět, že musíte vyhrát, není nic jednoduchého. Zvláště, když soupeřem je velmi kvalitní tým z Rychnova.

Jak probíhala příprava na takové utkání?
Snažili jsme se na to připravit hlavně psychicky. Naladit tým do pozitivní nálady, do sebevědomí. Nic jiného už dělat nejde. Jde spíše o mentální připravenost. V utkání jsme brzy vedli, dále byli aktivní. Ale soupeř pracoval velmi organizovaně a kvalitně. Sice jsme ho nepouštěli do šancí, ale při jeho kvalitě bylo jasné, že určitě něco přijde. My jsme bohužel zaváhali v obranné činnosti a patnáct minut před koncem to bylo s námi velmi zlé. Naprosto nám to sebralo vítr z plachet. Navíc jsme odcházeli i fyzicky. I přesto se kluci ještě kousli, šli nadoraz a pak se stal fotbalový zázrak (usměje se).

Co jste si za nepříznivého stavu 2:1 pro soupeře říkal? Byli jste nakonec v podstatě tři minuty od sestupu.
První myšlenky byly nepublikovatelné. Nechtěl jsem věřit, že po těch všech problémech a peripetiích během celého jara si to vyžereme až do dna. Jako trenér však nemůžete propadnout beznaději. Musíte se snažit hráče ještě nakopnout, povzbudit, změnit rozestavení. Když zbývalo pět minut, hrálo se bez karet, bez zdržování, bylo jasné, že nebude důvod nastavovat. Přesto jsme se snažili působit na tým pozitivně.

Pak přišel skvělý obrat. Co k němu říci?
Hráči byli odměněni, že v sobě našli zbytky sil a chtěli se rvát až do konce. Ale nebudeme si nic nalhávat, prostě nad námi stalo štěstí v celé své kráse. Tohle se podaří jednou za život.

Po brance na 3:2 jste sprintoval slavit s hráči k rohovému praporku.
Bylo to impulzivní, vyplynulo to samo ze situace. Člověk si to ani neuvědomí a běží. Ale to vše vyplývá z toho, když trenér s hráči žije, má k nim blíže. Celou dobu jsme si říkali, že jsme na jedné lodi, jedna parta. Nejsem a nebudu ten typ odměřeného trenéra, který má hráče jako své figurky a pro své potřeby. Měl jsem radost i za ně, protože jaro nebylo jednoduché a někteří nastupovali poslední zápasy ne úplně fit. Chtěli jsme všichni udělat maximum pro záchranu, takže ten můj běh k praporku opravdu vyplynul automaticky.

Zpět k sezoně a hlavně k její jarní části, ve které jste vedl hořické mužstvo. Jak ji hodnotíte?
Po všech personálních, zdravotních a jiných problémech asi zhodnotíme sezonu pozitivně. Ale mám tam spoustu ALE. Určitě jsem si představoval jarní část úplně jinak. Jak po bodové, tak hlavně herní stránce. Ale když si přehrávám celé jaro, tak zisk 21 bodů je vlastně skvělý. Prakticky pouze první kolo byl tým kompletní, od pátého kola jsme pak začínali mít velké personální problémy. Mezi 5.-10. kolem nám chybělo až osm hráčů, kteří patří do sestavy. Na poslední kola se situace zlepšila, 4-5 hráčů se vrátilo a byť někteří ne úplně zdraví, začali jsme bojovat o záchranu. Povedlo se, takže spokojenost, ale máme spoustu práce před sebou.

Jak vnímáte fakt, že 40 bodů nakonec nestačilo na záchranu?
Neuvěřitelné jaro. Zároveň opravdu velmi smutné pro tým Vysoké, že se 40 body spadl. Situace, kdy dvě kola před koncem i osmý tým hrál o záchranu, byla neuvěřitelná. Ale jen to ukázalo na ohromnou vyrovnanost krajského přeboru.

Určitě již přemýšlíte o další sezoně. Co udělat pro to, aby byla pro Hořice klidnější?
Musíme se nyní dát zdravotně do pořádku. Stále nám na konci sezony chyběli tři hráči kvůli dlouhodobějším zraněním. To je základ, abychom mohli začít trénovat ve větším počtu a věnovat se herním a taktickým věcem. Určitě budeme chtít zlepšit výkony na hřištích soupeřů. Čeká nás spousta práce, ale vidím chuť pracovat. A to je hlavní. Stále se chci s tímto týmem pohybovat mezi 6.-8. místem.