Fotbaloví starší žáci Jiskry krajskými přeborníky! Kluci se neuvěřitelně posunuli. Rád bych si s nimi jednou zahrál, říká spokojený trenér Vávra

ROZHOVOR/FOTO – Dokázali to. Starší žáci Hořic se o uplynulém víkendu stali vítězi fotbalového krajského přeboru. Prvenství ve finálové skupině stvrdili domácí výhrou s Českou Skalicí (5:3). „Chci tuhle generaci dovést až do dospělého fotbalu,“ svěřuje se jeden z trenérů Aleš Vávra.

Uplynulou neděli na domácí půdě přivítali soupeře z České Skalice a věděli, že jim k celkovému prvnímu místu stačí bod za remízu. Svěřenci trenérů Aleše Vávry a Pavla Procházky však neponechali nic náhodě a i přes řadu neproměněných šancí nakonec na Gothardě zvítězili 5:3. Po závěrečném hvizdu rozhodčího Šolce pak mohla na Gothardě propuknout radost z celkového vítězství v krajském přeboru.

Silná generace ročníků 2007 a 2008 je bezesporu příslibem pro budoucnost hořického fotbalu, což potvrzuje hlavní trenér mužstva Aleš Vávra, jenž zároveň obléká dres Jiskry Hořice v nejvyšší krajské lize mužů.     

Aleši, jak moc si titulu ceníš a co z tvého pohledu značí?

Vítězství v soutěži si samozřejmě moc vážím, protože soutěž byla vyrovnaná a řekněme, že z prvních třech až čtyř týmů to mohl vyhrát kdokoliv. Značí to, že kluci mají fotbal rádi, věnují mu hodně času a za ty roky, co je společně s kolegy Pavlem Procházkou a Pavlem Kroisem vedeme, jejich výkonost stále roste.

Jak se celkové prvenství rodilo?

Nebylo to snadné. Jak to tak bývá, občas nás postihl pokles formy anebo byl také problém s nedostatkem hráčů. Ale v tomto nám několikrát pomohli kluci z mladších žáků, za což jim děkujeme. 

Měli jste takto vysoké cíle už před započetím soutěžního ročníku?

Po předchozích zkušenostech z minulých let jsme věřili, že budeme schopní hrát v horní polovině, a to se nám dařilo prakticky celou sezonu. Především musím kluky pochválit za to, jak zvládli finálovou skupinu, kde až na jedno vítězství na penalty, všechny zápasy v základní hrací době vyhráli. Někdy více silou vůle než kvalitou hry, ale i to je podle mě důležitá vlastnost.

Jak jste spokojení s předvedenou hrou? Byla podle vašich představ? 

S předvedenou hrou jsme spokojení tak na 70 procent. Paradoxně jsme podle mě hráli lépe venku než doma, kde se nám občas nedařilo tak, jak jsme chtěli. Občas jsme byli až moc zbrklí a nervózní, z čehož pramenilo velké množství neproměněných šancí. Na celkové hře je stále co zlepšovat, pořád to jsou kluci, co se hrát na velkém hřišti teprve učí.

Co úspěch znamená pro budoucnost hořického fotbalu? Jsou právě současní starší žáci příslibem pro dospělá mužstva?

Já doufám, že ano. Ostatně je náš cíl připravit co nejvíce kluků pro dospělé mužstvo(a). Já věřím, že když se klukům podaří překonat všechny mimofotbalové nástrahy a vydrží jím zdraví, tak se nám za 2–3 roky představí v dospělém hořickém týmu/týmech.

Jaký sis k hráčům už vybudoval za ty roky vztah? Je znát dlouhodobá spolupráce?

Dobře se známe a už víme, co od sebe čekat. Věřím, že kluci berou, že i když je na ně člověk občas přísnější, tak to myslí dobře a chce, aby se posouvali ve svém výkonu stále dále a nezačali stagnovat.

Bereš krajský titul jako jisté zadostiučinění ve své trenérské kariéře? I s ohledem na to, že si kluky připravuješ už od prvních fotbalových krůčku?

Je to hezký pocit a samozřejmě si to s kolegy užíváme. Pro mě osobně je ale větší zadostiučinění, že ti kluci chodí rádi na tréninky a fotbal je stále baví.  A zároveň můžu být součástí toho, jak se neuvěřitelně za ty roky posunuli.

Jaké máš cíle do budoucna jako hráč a trenér?

Jako hráč už skoro žádné cíle nemám. Jen přežít následující trénink či zápas bez zranění (směje se). Ale jeden cíl bych přeci jen měl. Rád bych si jednou zahrál se svými svěřenci v jednom týmu, tak snad to dopadne. Jako trenér mám jediný cíl, a to dovést tuhle generaci skvělých kluků až do dospělého fotbalu.